a upravené modelářské ploše za což patří velký dík hlavně panu Václavu Doubravovi. V prvním letovém kole téměř nefoukalo a tak soutěžící měli na výběr zda startovat a přistávat z východní nebo západní strany. Po poledni se začala trhat termika a začalo foukat šikmo na dráhu a tak někteří soutěžící využili možnost startu a přistání „na vítr“, což rakovnická dráha také umožňuje.   

 

Část soutěžících jako obvykle přijela již v pátek, postavila stany a vyzkoušela si létání v rakovnickém areálu. Večer všichni přítomní poseděli u piva a občerstvení a diskutovalo se do časných ranních hodin. Neoficiální rekord ukončení „předsoutěžní přípravy“ na letošních soutěžích RCMX byl tak ustanoven na čas 05:00 hod._DSC5895

 

Asi v 9 hodin ráno se začali 3 místní a 3 přespolní rozhodčí seznamovat s modely všech třinácti soutěžících na stojánce, Honza Brodníček začal krmit počítačový program údaji o modelech, pilotech a jejich „vybroušených“ letových sestavách. Poté byla soutěž zahájena nástupem pilotů, vylosováním pořadí a seznámením s pravidly létání v rakovnickém areálu.

 

Na statice získal nejvíce bodů pozdější vítěz František Nodes LMK Holubov, respektive jeho Dauntless SBD5, který se umístil výborně také na předcházející soutěži v Třebíči. Myslím, že rozlučka s jeho oblíbeným Pitsem může teď Františka bolet o mnoho méně. A to se v Rakovníku právě pro něho soutěž nezačala vyvíjet vůbec dobře, neboť při prvním startu kvůli závadě na táhlu na ostruhovém kolečku Franta neodstartoval a bodovači mu zapsali nulu. Vše si ale vynahradil pěknými realistickými lety ve druhém a třetím kole, které rozhodčí po právu ocenili.

 

Druhým na statice skončil pavlíkovský Miroslav Husák s jeho Cesnou 182 se čtyřtaktním motorem, funkčními světly a především odpruženým podvozkem díky němuž Míra předvedl zcela nejhezčí a nejrealističtější starty, mezipřistání a přistání vůbec. Přesto po součtu statiky a letových známek Míra skončil až na celkovém čtvrtém místě.

 

Třetí až čtvrté místo se stejným počtem bodů na statice získaly naprosto identické modely Bibi-BE 550, které v loňském ročníku jako úplné novinky představili tradiční účastníci Luboš Zalabák a Miroslav Amler z LMK Všetaty. Krásné modely se čtyřtaktními motory mají oba piloti pevně v ruce a předvádějí s nimi pěkné realistické lety. Luboš tak skončil na celkovém třetím místě, Míra si vybral dávku smůly při přistáních a skončil celkově jedenáctý.

 

Pro zajímavost - nejlépe staticky ohodnocený model získal 528 bodů, nejhůře ohodnocený pak 477 body. Rozdíl 51 bodů nebyl velký a tak rozhodnutí o celkovém pořadí přinesly až letové vlastnosti modelů a především umění jejich pilotů. To znamenalo, že se rozhodovalo především v samotné letové části, která představuje více jak dvě třetiny celkového hodnocení.

 

Pro úspěch v letové části je tedy důležité výborně zvládnout úlohy hodnocené vysokými koeficienty, kterými je start ,přistání, osma a sestupný kruh, dobře sestavit „choreografii“ letu a realistické létání umístit do správného a přiměřeného letového prostoru. Nutno podotknout, že letový projev soutěžících je vzestupně na velmi vysoké úrovni, snad jen první kolo je vždy podle bodového hodnocení poznamenáno mírnou nervozitou. Soutěž RCMX je tak zajímavá i pro diváky, kterých se postupně na rakovnickém letišti vystřídala celá řada.

 

Bylo vidět, že dnes již nikdo nelétá „naostro“, ale sestavu má dobře promyšlenou dopředu a chyby jsou většinou způsobeny jen povětrnostními podmínkami. Vždyť zalétnout třeba jen přímý let v okamžiku, kdy se trhá termika nezvládne dokonale ani skutečné letadlo.

 

Během soutěže nedošlo k žádné havárii a průběh byl zcela plynulý. Chladnokrevnost pilotů musel předvést Roman Straka z AMG Mýto se svým obřím modelem Culp, kdy se při druhém letu ukázalo napětí na zapalování benzínového motoru jako nízké a model přistál nouzově se škytajícím motorem, ale na přistávací dráze. Ve třetím kole došlo k zastavení motoru při souvratu u modelu Aero C-4, ale Ing. Miroslav Košťál zvládl přistát do obilí vedle vzletové dráhy bez jakéhokoliv poškození. O největší pozdvižení se tak postaral pavlíkovský Jan Doubrava, létající letos s devítikilovou Lavočkou LA-7 na benzínový motor, když se patrně chybně rozhodl pro mezipřistání víceméně po větru a model ve větší rychlosti zakopl a ve skluzu po kuželu a podvozku vylomil jednu přistávací podvozkovou nohu.

 

Standartně promyšleně a s jistotou létali Miroslav Dvořáček s dvouplošným WACO SRE Aristokrat z LMK Třebíč, Martin Pavlíček s elektro Piperem L4H, Jiří Brand s elektro Partenavií P68b Victor (oba z Točné) i rakovnický Jiří Habart s hezkým Piperem J-3 na motor MVVS 35cm. Také benzinový Zlín Z 50 lépe odráží pilotní naturel Václava Hranáče z Ostrova nad Ohří než v loni předvedená Belanca. A to, že se každá soutěž rozhoduje až po třetím kole znovu dokázal rakovnický Jiří Nachtigal, který předvedl kolo od kola prudce se lepšící výkon (byly to pohříchu první tři letošní starty jeho krásného elektro Thunderbolta P 47D-25-RE) a tak, jako vloni Miroslav Husák s Cesnou, zamíchal pořadím v posledním kole letos právě Jiří a obsadil celkové 2. místo.

 

Přestože letos chybělo několik tradičních účastníků a další tři místním přihlášení piloti jen těsně nestihli opravit své modely poškozené smolně v týdnu před soutěží, považujeme účast a kvalitu pilotů a letadel za velmi dobrou, stejně jako atmosféru, která po celou soutěž vládla. Všichni piloti a rozhodčí byli odměněni drobnými pozornostmi a první čtyři pak hodnotnými výrobky hlavního sponzora MVVS Brno. Děkujeme všem za účast, pořadatelům a rozhodčím za odvedenou práci a doufáme, že se uvidíme při 9.ročníku v roce 2012.

  

Ing. Milan Hůla