Chladné počasí nepřálo modelům poháněmým CO2. To poznali Michal Křepelka i Martin Huk. Letos se také objevily nové tváře – Petr Vlk a Filip Bílek s Marabu, Roman Procházka přinesl konečně model – Knight, keterý také zalétal, Karel Štětina poletoval s Pietenpolem, Jan Soukup se synem Vojtou předváděli Bostabrii, Pinto a Komára a Radek Pavlíček se synem staticky představili dva dolnoplošné Curtissy a poletovali s klasikou – Komárem.

Rytířů se sešlo šest plus jeden přerostlý, ovládaný RC soupravou. Honza Vrba zkrátka musí něco řídit. Všichni rytíři předvedli, že se ve vzduchu udrží. Start ze země jsme vynechali, protože by se přistávalo do pole a dojít pro model bez holínek by bylo za trest.

Na akci také dorazili Jura Doležel a Tonda Alfery s Jirkou a Vláďou. Patrně je zlákalo slušné počasí, které vládlo ve východní části rebupliky. Jirka předvedl, že i dvacetinka se dá řídit s Focke-Wulfem. Mirek Rohlena přinesl něco ze svých podkladů, takže v případě mrholení se stejně nikdo nenudil. V poledne přišly k chuti domácí koláče od mé ženy Růženy, nezbyl žádný.

Ještě trochu statistiky: sešlo se nás dvacet dospělých, tři modeláři přijeli s doprovodem synů, kteří se již v létání s modely trochu vyznají. Dorost potřebujeme. Modelů jsem napočítal přes čtyřicet, víc než polovina byla předvedena v letu. S pořádáním mi přišli pomoci Zbynďa Musil, Honza Šnejdar a Vašek Chytrý. Po tom, co jsem sklidil areál – moc práce mi to po téhle dobré partě nedalo – jsem si v klidu sednul u kafe a relaxoval. Další, i přes nepřízeň počasí, vydařený ročník je za námi a zbývá vymyslet společný model na příště.

 

 

Zde je shrnutí od nového účastníka Rakovnických minimaket:
 

Den před tím 05.06.2020 - pátek
 

Kde jinde ověřit své pracně nabyté znalosti a prověřit postavená letadélka než na “ostrém startu”. Jako již řadu let konal se i letos sraz minimaketářů na modelářském letišti v Rakovníku. Sraz pořádá Letecko-modelářský klub Rakovník v čele s dalším figurkářem - Dádou. Rozhodli jsem se tedy veřejně prezentovat Brůkovu Leteckou Ligu i zde, v centru minimaketářského dění, ve svistotu roztáčených gum a rachotu CO2 motorků. Křépa jako ostřílený účastník nás v účasti samozřejmě vydatně podporoval a dokonce hovořil i o “svém modelářském potěru”. Akce se konala v sobotu 06. června 2020 od deváté hodiny. S Radkem a Romanem jsme se rozhodli dorazit na místo již v pátek podvečer a výrazně tak předejít nesmyslně časnému rannímu vstávání v den konání. Po 15 hodině vyrážím z Ústí směr Lovosice, Třebenice, Žatec a Podbořany. Vážený čtenář znalý místopisu jistě zpozorní a znejistí. Z Ústí? Na Rakovník přes Žatec? Podivné. Nicméně jednoduché vysvětlení je nasnadě. Využil jsem cesty k návštěvě rodičů dlících toho času na latifundiích mezi Podbořanským Rohozcem a Valečí. U rodičů mě zastihuje i telefonát od Radka. Tak jak? Jedeš? Jo, jedu. Já taky a Roman taky. Potěší zjištění, že dohodnuté platí a funguje. Něco po 18 hodině vyrážím dále přes Valeč do cca 50 km vzdáleného Rakovníku. Počasí prozatím polojasné s famózními výhledy do kraje. Rakovníku dosahuji okolo půl osmé večer. Návštěva místního marketu Lidl za účelem zásobení se potravinami je poněkud schizofrenní. Nicméně v půl osmé večer asi nelze očekávat přehršel čerstvého peččiva a banány jak z letáku. Pár kousků na mě přeci jen zbylo a červeného vína mají celkem dost. Takže succes. Cestou na letiště ještě stavím na místní čerpací stanici pro “pár” chlazených. Lehce před osmou večerní dorážím na místní modelářské letiště těsně sousedící s letištěm rakovnického aeroklubu. Po letišti pobíhá Dáda a ukazuje kde, co a jak. Radek s Davídkem a Roman již dorazili přede mnou. S přibývající hodinou se pěkně ochlazuje a péřovka i v třeskutém červnu plní svou neodmyslitelnou úlohu. Ten Co Spí Za Křovím bude i přes pořádnou zimu a očekávaný déšť spát za křovím. Přístřešek a ležení si natahuje vedle auta. Kluci Pavlíčci “převrátili” auto do “spacího režimu”. Já chtěl původně spát pod venkovním přístřeškem, ale nakonec beru za vděk vidinou kanape, které je volné v klubovně. Dáda nás s přibývajícím večerem opouští a odjíždí domů. Vyhrožuje, že nás ráno probudí. Stejnou výhružku jsme obdrželi i od Křépy přes sms, když jsme mu poslali fotku ledničky plné piva a naše rozesmáté obličeje. Večer plyne v pozvolném tempu sežraných sušenek (Davídek), vypitého červeného vína (já) a piva (Roman, Radek a já) a nakonec došlo i na poslední panáky rumu. Zima je čím dál větší. Vyšel měsíc jako prase (cit. denní tisk: “Druhé ze dvou měsíčních zatmění v tomto roce nastane 5. června 2020. Největší přiblížení úplňku k plnému zemskému stínu se odehraje ve 21 hodin 25 minut SEČ. Měsíc v tom okamžiku bude svým jižním okrajem asi 0,2° severně od plného zemského stínu, takže polostínové zatmění snáze odhalí až fotografie. A právě ta by mohla být nejzajímavější, zejména při fotografickém číhání na měsíční východ za nějakými vzdálenými kulturními památkami. Soumrak bude dosti pomalý, takže Měsíc bude stoupat ještě na světlé obloze a kontrastně se vyjímat vůči objektům na obzoru.”). Kochali jsem se asi 2 hodiny, bylo to zadarmo a bylo to krásné. Rum došel, jdeme spát. Kolem páté ráno mě to vyžene ze spacáku (těch piv bylo přeci jen víc). Venku vymetená obloha a vycházející slunce. Východ slunce nad Rakonou můžete vidět jen v Rakovníku.

 

Den konání 06.06.2020 - sobota
 

Lehce před osmou hodinou se vylomím ze spacáku. Roman již venku vaří kafe a snídá, Radek s Davídkem se na snídani právě chystají. Zima, zataženo, lehce mrholí a ..... fouká vítr. Rychlá hygiena, kafe a snídaně a již na letiště doráží Dáda a chvilku za ním i Křépa. Něco po deváté se rozprší přesně podle předpovědi a prognóza na celý den je velmi jednoduchá a fádní. Déšť, zima, vítr. A asi dvě malá okna, kdy by se dalo i trochu létat. Pomalu se sjíždí i další účastníci. Některé známe, ale ostatní jsou pro nás nová jména schovaná za letadélky. Křépa zná všechny. Seznamuje nás. Polovinu jmen okamžitě zapomínám. Podle podprahové šuškandy, kterou zaslechneme v “kuloárech”, doráží dokonce i opravdové legendy leteckého funkčního modelářství. V pozdním dopoledni konečně doráží i výprava z Hradce, Honza s Vojtíkem a Karel. Spolu s dospělými letci doráží i celkem dost dětí různého věku a tak se baví víceméně společně a uleví tak přetíženým otcům. Matky byly většinou zanechány u rodinných krbů, aby udržovali rodinný oheň. Letadla mají všichni. V opravdu malých bezdeštivých “oknech” vybíhá většina účastníků zpod přístřešku na travnatou plochu. Někdo zalétává nové stroje s větším či menším úspěchem, někdo předvádí ukázkové lety s již perfektně vyladěnými aeroplány. A opět. Gumy praskají, CO2 dochází, běžci běží. Vzhledem ke směru větru v první polovině dne většinou do kukuřičného pole za plotem a silnicí. No kukuřice. Sotva vzrostlá plodina v blátivém hávu. Každý běžec si tak odnáší zhruba “půl pole” na botách. Bláta asi po kotníky. Ti šťastnější, s pěkně vykrouženýmí zatáčkami se pak pohybují jen po takřka golfově sečené travnaté ploše. Kolem poledne se dokonce letecká okna prodlužují a mírní se i vítr. Běžci již nejsou od bláta. A libují si. Ovšem jen do chvíle, než první letadélko přistane mimo vysečené plochy do po pás vzrostlé luční trávy. Již nejsou od bláta. Ale co naplat. Bláto otřete. Co ale s tím, když jste, dámy prominou, po koule mokří a to důkladně. Pršelo vydatně. Ani letadélkům s papírovým potahem takové mokré přistání příliš nesvědčí. Jeden, dva lety a honem sušit. Karel je spokojený, chodí loukou, v zadumání hladí stvoly a tiše si pobrukuje, to je krásná louka, to je krásná louka. Poeticky laděný okamžik přerušuje Křépovo kurva já jsem celej mokrej. Aby mohl vypustit letadélko, prošel onou již zmiňovanou, po pás vysokou mokrou trávou. Nevšimnul si pěkně vysečeného pruhu asi o 4 metry dále. No i mistr se někdy sekne. Některé děti jsou již celkem mokré. Davídek už je vlastně mokrý celý. S otcem Radkem slepili legendárního Komára. Létal pěkně. Ale když s Tebou mlátí dětská skotačivost a radost z povedeného letu zastře ostražitost i otcův řev, holínky Ti končí lehce nad kotníky dospěláka a mokrá tráva Tě šibalsky šimrá v podpaží, jseš holt mokrej. A s tím ani svědomitý otec nic nenadělá. A tak se chlapci pobalili, pac a pusu a vyrazili k domovu, aby zvěstovali mamince tu radostnou novinu, mami koukej, já jsem celej mokrej. Po takovém zjištění jistě zaplesá srdce každé starostlivé matky. Vzhledem k tomu, že mezi událostí a dobou, kdy laskavý čtenář čte jistě s potěšením tyto řádky, se jejich autor s oběma aktéry již opět setkal. Oba seznal bez jakékoliv zdravotní újmy, lze se tedy domnívat, že nedošlo k žádné fyzické inzultaci otce ze strany starostlivé matky. Ovšem, naskýtá se i druhá možnost, že prostě ví kam a jak praštit, aby to nebylo vidět. Neptej se na to, co nechceš vědět. Po poledni doráží na kus řeči i rakovničtí figurkáři Zbyňďa a Jen. Je to Honza z Rakovníka, ovšem abych zabránil záměně s Honzou hradeckým, znovu ho tedy Jenem. Odpoledne nese se v duchu dopoledne, jen prší a fouká méně. Létá se více. Je více mokrých letadélek. Jsou zde ovšem i tací, kteří v útrobách vozů skrývají řadu cestovních kufrů s mnoha dalšími letadélky. A tak se jen kocháme modelářským umem a létáme. I já jsem letěl. A letělo to krásně. Vznosné křivky vykrouženy mým oranžovým Marabu na pozadí potemělé oblohy s rakovnickými lesy v pozadí. I přistání předpisové takřka k noze. Inu lepil a ladil Křépa. Já pouze vrhl darované letadélko do vzdušných vírů. Den se začal postupně nachylovat a hodina pokročila. Rodinné povinnosti volaly a tak jsem se rozloučil a vyrazil k domovu. Doma něco po páté hodině, mračna zmizela, vítr a déšť ustal a vysvitlo slunce. Pozdní odpoledne zvolna přešlo v bezmračný a sluncem prozářený večer. Jaký to den, jaké to spočinutí.