Mužem, kterého již deset let vábí figurky, je Zbyněk Musil.

Jako asi každý modelář začínal i Zbyněk Musil s letadly. Od volně létajících modelů přešel k maketám a poté na techniku. "Někdy potřebujete udělat diorama s tankisty a vojáky, tak jsem rázem byl u figurek. Vypadaly jako Adamsova rodina, ale pak jsem poznal kluky modeláře, kteří se jimi zabývali a dělali je naživo. Tak jsem si řekl, proč jim nezkusit vdechnout život, aby trochu vypadaly. A jak do toho člověk zabředne, je zle," vypráví.

Úpravu a malování figurek okoukával Zbyněk Musil od kolegů. "Šel jsem do učení. Když srovnám své začátky s tím, co dělám dnes, nedá se to popsat. Je to díky kamarádům, kteří poradí a pomohou člověka nasměrovat." Pak prý stačí vyrazit do zahraničí, kde jsou ještě větší borci než v Česku. "Ta dokonalost je v čistotě malby. Třeba Ital Diego Ruina pracuje neuvěřitelným stylem. Na štěteček nanese kapku barvy a jezdí s ní po povrchu modelu, přitom se ho štětcem nedotkne.Používá jen tu kapku. Je to dvousetkilový drobek, ale v rukách má obrovský cit."

Úpravě figurky se říká sculpting (dělá se sculptura). Základ se může přetmelit a vytvořit na něm potřebné náležitosti. Většina figurek je cínových, jako známí vojáčci. Jsou dělané jako klasická plastiková stavebnice. "Figurku slepíte z dvaceti až třiceti dílů, upravíte a domalujete ji," lehce bagatelizuje svou práci, ale z dalšího hovoru vyplývá, jak je tato činnost náročná na přesnost. "Používám různé pilníčky, rydla a malé brusky. Asi nejdůležitější je skalpel a na malování speciální štětečky. Hotovou figuru nastříkám modelářskou barvou na bílo, pak ji maluji světlými odstíny barev (obličej pískovou)." Ve finále se používají olejové barvy, které se do savého povrchu krásně vpijí a vytvoří na figurce světla a stíny. Díky lněnému oleji je může modelář roztírat a barvy se krásně spojí. Je jasné, že tuto práci nemůže dělat člověk bez výtvarného ducha. Ale Zbyněk Musil prý není schopen namalovat obličej na papír. "To je 2D a figurky jsou 3D," směje se.

Materiály se prý používají různorodé. "Měděný drátek, dětský korálek, ... Dlouho jsem přemýšlel, jak vyrobit dokonalý nýt, až jsem se důkladněji podíval na špendlíkovou hlavičku," pokračuje a prozrazuje i další zajímavosti. "Tmely ztvrdnou do čtyřiadvaceti hodin a vy musíte vše dobrousit a doladit. Většinou se postupuje tak, že nanášíte a tvarujete po kapkách. Někteří kluci začínají jen s drátěnou kostrou, kterou postupně obalují tmelem. Ten postupně vysychá, takže se musí každý týden přidat pát milimetrů a po dvou měsících může být figurka hotová. Ale ze všeho nejtěžší je vdechnout jí život." Obvykle se figurka maluje tak, jakoby na ni padalo světlo ze shora, takže ve spodních partiích převládají stíny, v horních světla.

"U svých figurek mám rád takovou tu historickou omáčku. Například o Žibřidovi z Chříče jsem kdysi dávno zaslechl zajímavou legendu, tak jsem si řekl, proč ho nepostavit. Podle legendy to byl kališník, který se dostal do Rakovníka a s husity ho obsadil. Jenže křivoklátský Aleš Holický s Hanušem Kolovratem z Krašova na něho vyrazili, aby jim na jejich území nepůsobil husita. Žibřid se opevnil v kostele sv. Bartoloměje, ale když byl kostel dobyt a jeho kumpáni byli po smrti, jeho nenašli mezi živými ani mezi mrtvými. Je to figurka, které si nejvíc vážím, v obličeji žije." Ze stejné figurky - italského rytíře - chce Zbyněk Musil vytvořit i Žibřidovy protivníky Aleše Holického a Hanuše Kolovrata, aby měl kompletní trojici. Záleží prý na představitosti každého modeláře, zda ho figurka inspiruje k vytvoření Žibřida, popeláře nebo motorkáře.

V současné době žije Zbyněk Musil postavou z filmové pohádky Hrátky s čertem, kterou ztvárnil Rudofl Deyl ml."Měl na sobě krásný ladovský kostým, tak se ho snažím vytvořit. Na soutěži pak vedle něho může klidně stát gladiátor, římský voják nebo nějaká současná postava. Občas tam jsou i spoře oděné ženy. Jednu mám také připravenou, je to pirátka, ale zatím jsem se do ní nepustil. Je to úplně jiné, jemné malování. Ale pirátku namalovanou na jemno si neumím představi, a když ji udělám nahrubo, bude z ní chlap," uvažuje nahlas.

Na soutěžích se figurky dělí pouze podle velikosti (obvykle do 54mm a nad). Hodnotí se, když jí někdo udělá od základu sám. "To je maesters sculpting. Ti kluci už jsou vlastně sochaři, umí nádherné věci. K tomu bych se také chtěl propracovat." U figur se posuzuje celá řada parametrů např. historická shoda "Hodnotitelé jsou znalí a ví takové detaily, že člověk žasne. Když chci uspět, musím pátrat na internetu a mnoha publikacích. Zjišťuji, že mnohdynemáme ani ponětí, jak žili naši předkové." Posuzuje se i věrohodnost, zda je figurka v souladu s prostředím, čistota malby a stínování. Stranou nezůstává ani anatomická souměrnost. "Byť jde o koupené figurky, když si přeměříte proporce, nemusí přesně odpovídat. Dokonce mi vyšlo, že by tankisté měli dva metry dvacet, což je hloupost. Nemá smysl jít na figurku se šuplérou, ale modelář musí z té velikosti logicky vyjít."

Byť figurky a jejich malování nejsou až takovou novinkou - cínové existovaly už v 18. století - v Rakovníku jsou pouze tři figurkáři a v České republice se jich najde zhruba padesátka. "Na soutěžích se nás objevuje asi deset. Celkově se prezentuje několik stovek modelářů a bývá k vidění patnáct set modelů. Ty hodnotí komise rozhodčích obvykle celou sobotu. Tvoří ji kolegové, kteří mají rozhodcovské zkoušky. "Zbyněk Musil byl dvakrát nebo třikrát nominován do reprezentace, ale z časových a finančních důvodů ji odmítl. Mistrovství republiky se totiž koná v září. V říjnu se reprezentanti dozví, že mohou jet na šest dnů do Anglie. "Ale to už většinou nemám žádnou dovolenou. Musím však říct, že kdykoliv jeli kluci z Čech na Mistrovství Evropy, vyhráli nebo byli na druhém a třetím místě."

Největší mistři jsou podle Zbyňka Musila Italové. "Když jedete na soutěž v Česku, tvoří věšinu exponátů letadla a bojová technika, ale v Itálii to jsou figurky. Tam je každý modelář figurkář. I většina výrobků pochází z Itálie a ze Španělska," pokračuje. K Evropské špičce bypřiřadil i Řeky a Němce. Ale i čeští modeláři dobývají své místo v Evropě. "Jezdí do Ingoldstadtu a sklízí tam úspěchy. Když Italové viděli, jak Češi malují, pozvali je na čtyři dny do Sieny na malování v nějakém klášterním komplexu. Když se kluci vrátili, udělali to samé pro nás v Králíkách, takže jsem byl na dvou čtyřdenních akcích. Přijedete odpoledne, vybalíte lampičku a v neděli jí zhasnete. Ale když odjíždíte, umíte něco úplně jiného."

Zbyněk Musil přiznává, že dnes se znovu učí historii. Nejvíce ho zajímá občanská válka Severu proti jihu, ale neláká ho dělat celou bitvu. "Viděl jsem úžasně zhotovená dioramata o sto padesáti figurkách. Ale dělat bych je nechtěl, z jednoho období zatím mám jen jednu či dvě figurky. Na bitvách člověk buď stráví téměř celý život, nebo k nim potřebuje spoluúčast nějakých kolegů, šílenců. Obdivoval jsem úžasně udělanou bitvu u Hradce Králové, kterou ten člověk dělal šest let a ještě mu s ní někdo pomáhal. Ale když ji dokončil, řekl, že už ho to nebaví."

Přestože se Zbyněk Musil nechystá stavět celé bitvy, čítá jeho dnešní sbírka téměř sto figurek. "Když vezmete v úvahu i podstavce, zabere už dost místa a vitríny nejsou nafukovací. Zatím mám celé postavy a busty v rovnováze, je to půl na půl. Naštěstí mě v mém koníčku podporuje i rodina. Prostory máme rozdělené, manželka má svou vitrínu se skleničkami a já svou s figurkami. Až bude zaplněná, mám vytipované místo na další. S tím se počítá," dodává. Na svou práci nepotřebuje žádnou dílnu, pracuje v obýváku na křesle. "Jsem fanda českého filmu, takže si k tomu pustím něco, co znám nazpaměť a maluji. Jednu figurku dělám zhruba sto hodin. Když to jde, tak asi tři, čtyři hodiny denně. Občas ještě vyrazím do přírody, protože sbírám zkameněliny, na nic jiného nemám čas," uzavírá.

Do připravé pirátky se zatím nepustil - PELCOVÁ, Lenka: 2011. Raport č. 2, s. 9.